---

---

<<< Předchozí díl Další díl >>>

Část 2 kapitola 15 – Natáčíme u Miloše Doležala

---

NATÁČÍME U MILOŠE DOLEŽALA aneb TORTHARRY NA SPARŤANSKÉM PLESE V ŽIROVNICI.

V roce 2003 jsme nahrávali nové CD, které se později pojmenovalo White. Po velmi dobrých zkušenostech se studiem Hacienda Miloše Dodo Doležala nebyl žádný důvod k tomu, abychom sem opět nezavítali. Miloš se dokonce chopil předprodukce i samotné produkce, což pro nás byla věc nová a zatím neprobádaná, a tak jsme do toho šli s plným nasazením.

Jako dnes si pamatujeme jeho slova, když jsme k němu jednoho dopoledne přijeli. „Chlapi, to vše co jste mi poslali (poslali jsme mu na kazetě naši předprodukci) je špatně. Musíme to probrat.“ Jeli jsme to tedy probrat do nedaleké hospody, abychom se k večeru vrátili do studia a to všichni zcela namol. Druhý den jsme to tedy probrali znovu, začali jsme společně předělávat aranže a začalo se natáčet.

Ke konci natáčení se nám Dodo zmínil, že je v sobotu v Žirovnici fotbalový ples. Proč se nejít po tvrdé celotýdenní dřině pobavit. Zašli jsme na náměstí na večeři, kde jsme se poměrně dost posilnili alkoholem a seznámili se s místním „zbohatlíkem“ zvaným Sony. To protože prý prodával hudební přehrávače a aparatury Sony. Ten nám nabídl, že nás na ples odveze. Trochu nás to překvapilo, protože pil celou dobu s námi a hlavně protože se ples konal asi 200m od oné hospody, kde jsme byli. Nevadí, pojedeme se Sonym.

Ples se konal na zámku v Žirovnici, což ale nebránilo Sonymu, aby s námi zajel jeho Oktávkou až na první nádvoří. Tam nás nechal a říkal, že si ještě zajde domů pro slávistický dres. Ples to byl sparťanský. My jsme také fandili Slávii, a tak to předznamenávalo velmi zajímavý večer. Na baru jsme se seznámili s místním podnikatelem, největším a nejsilnějším chlapem v Žirovnici, jakýmsi Jirkou. Dnes už víme, že kdybychom se neseznámili a nepadli si do oka, nikdy by už asi album White nevzniklo, protože by nás Spartani na tomto plese museli zabít.

Ano, dost jsme tam zlobili a vždy když už to vypadalo na bitku, Jiří nás zachránil. Jen Martin měl problémy s jakýmsi důchodcem, který ho držel za vlasy a křičel, že nás vyvede. Martin z legrace pořád volal o pomoc Dana (v tu chvíli volal anglicky Denyyy) a vše se samozřejmě vyřešilo bez dalších problémů.

Píše se rok 2003.

<<< Předchozí díl Další díl >>>

---